PŘEČTETE SI
úryvek z kapitoly 11 "Více či méně významné svátky" část
Oslava narozenin těch nejbližších
V rámci rodin se jedná o nejčastější důvod k oslavě. Narozeniny jsou obvykle důvodem pro výjimečné setkání a mohou mít, jako i ostatní zvyklosti, v různých rodinách různé podoby. Od víkendových setkání u nezřízeného jídla a pití na terase či v obýváku přes party s vybranými členy rodiny v nočním baru až po klidnou, střídmou a intimní společnou chvíli té nejužší rodiny v podvečer před narozeninami. Mezi těmito milníky se jistě nachází spousta dalších možností, jako je společný výlet na kole a osvěžující drink na jeho konci, návštěva aquaparku nebo také filmový večer v oblíbeném křesle doma.
Hlavní osobou je ten, kdo narozeniny slaví. To je na první pohled jasné, avšak velmi často je tento fakt zcela přehlížen těmi, kteří se nezamýšlí nad vhodným způsobem oslavy. Mnohé slavení narozenin je pouze pokračováním jakési tradice, program je bez nápadu a postrádá jakoukoli unikátnost směrem k oslavencům. Vždy se jedná o totéž. Taková setkání jsou si podobná jako vejce vejci a o výjimečnosti dne nemůže být řeč. Pokuste se více vcítit do člověka, kterému chcete popřát to nejlepší, a respektujte jeho povahu, způsoby a návyky. Jednou z otázek, na kterou si můžete odpovědět tento rok jinak, je, zda to, co děláte na oslavách narozenin, je opravdu stále ještě zábava. Druhou otázkou může být také to, zda činnosti, kterým se na narozeninové party věnujete, jsou pro toho, kdo narozeniny má, ty nejoblíbenější. Možná také čeká na odpověď otázka, zda je jeden z víkendových dnů před či po dni narozenin vhodný pro to, aby se stal dnem oslavy. A proč vlastně? Abyste mohli pít a jíst bez limitů a v neděli se z toho nějak probrali?
V domě, kde jsem vyrůstal, jsme narozeniny každého člena rodiny slavili den před "jeho dnem", v podvečer. Podobně, jako se obvykle slaví Vánoce, tedy z pohledu křesťanské tradice, den před narozením Ježíše. Každá oslava měla něco ze štědrosti, něco z kouzla a něco z překvapení, které si lidé obvykle spojují pouze s časem před koncem roku. Stůl byl prostřen slavnostním bílým ubrusem, na něm talíře se zlatým okrajem a "nedělní" příbory. K jídlu bylo oblíbené nebo to nejoblíbenější jídlo oslavence. Většinou ho jedli všichni, a pokud ne, byla k dispozici alternativa. I jako děti jsme dostali kapičku vína do našich skleniček. Skleničky nebyly nějaké dětské, byly to ty samé, slavnostní, jaké používali dospělí, se zlatým zdobením. To abychom si mohli připít "jen tak na jazyk" a poznat alkoholický nápoj jako součást výjimečné chvíle a v malém množství. Často byl malý předkrm, polévka i hlavní chod, avšak malé porce. A také dort. Tam se na velikost klínku moc nehledělo.
Tomu, jehož narozeniny rodina slavila, byly předány dárečky už před večeří. Byly většinou připraveny na stole, blízko jeho místa. Nebylo jich moc, snad jeden či dva, takže se tam vešly. Oslavenec přicházel do jídelny jako poslední, až když bylo vše připraveno a zaznělo od ostatních svorné "úúúž", a vyslechl si z úst jednotlivců jejich přání, dostal políbení na tvář, pohlazení a potřesení rukou. Nevzpomínám si přesně, jaké bylo pořadí, avšak mám za to, že prvně přála maminka, pak jsem dostal pevný stisk od tatínka a na posledním místě mi nějakou vtipnou, milou škádlivou větou popřála i moje sestra. Naše oděvy byly slavnostní, ne však jako na Vánoce, jen bylo vidět, že každý má na sobě něco jiného, než měl v ten den ve škole nebo v práci. Zřejmě jsme se všichni na tento večer převlékali. Také tradiční sfouknutí svící na dortu, následované potleskem všech, nechybělo.
Jsem si vědom toho, že mé vzpomínky mohou být s ohledem na čas, který je dělí ode dneška, mírně zkreslené a idealizované. Je dost dobře možné, že jsem něco vytěsnil, záměrně zapomněl nebo to bylo mírně jinak. Každopádně jsem však tuto moji "ideální" představu o oslavě narozenin vzal jako vzor a desítky let se snažím, s ohledem na situace a osoby, pomoci připravit nebo připravit svým nejbližším podobné zážitky a klidné vzpomínky.
Pokud jsem vás v něčem inspiroval, mám radost. Oslava narozenin je doslova oslava výročí narození, je a měla by být vzpomínkou na to, že díky narození máte ve své blízkosti právě tohoto člověka. Vyjádřete mu vaši lásku, náklonnost a dejte mu vaši maximální pozornost s ohledem na jeho věk. S malými dětmi si hrajte, čtěte jim, vyprávějte jim své příběhy a zážitky. S těmi většími rozviňte rozhovor a ptejte se jich na jejich svět, rodičům nechejte pocítit vaši blízkost a dotýkejte se jich, klidně je celý večer držte za ruku a objímejte je. Vašim partnerům připravte výjimečný večer při svíčkách, klidné hudbě a vyzvěte je k intimnímu pomalému tanci přímo uprostřed obýváku.
Můžete jít také o krok dále a v den narozenin člena vaší rodiny si vzít volno, jste-li podnikatelé nebo živnostníci, nebo dovolenou, pokud jste zaměstnaní. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, jak krásné to je mít například uprostřed týdne, v den narozenin mé ženy, výjimečné volno. Pracuji velmi intenzivně a takový vědomě volný den je pro mě jako doušek živé vody. Připravte oslavencům snídani do postele, zajistěte, aby nemuseli nic z běžných činností dělat, protože jste včera vyžehlili, je vypráno, uklizeno je běžně a zásoby v lednici stačí na to, aby nebylo potřeba právě v tento den chodit nakupovat. Předškolní děti do tohoto dne zapojte, s těmi školou povinnými se dohodněte, zda si mohou s ohledem na probíranou látku a znalosti dovolit být s vámi, případně jestli to chtějí, a omluvte je z vyučování. Respektujte, že ne. Udělejte si společné dopoledne, oběd si dejte v blízké restauraci, sedněte si "na punk" na nějakou zídku a snězte tam obložené croissanty zakoupené v nedalekém bistru. Pokud znáte svého partnera alespoň trošku, víte, co má rád a co si možná už celý rok odpírá. Výstavu, návštěvu sauny, procházku na tamten kopec nebo jen bloumání městem a pozorování fasád domů. Dělejte věci čas od času jinak, objevíte sami sebe.
Vedle malých klidných oslav narozenin v podvečer jsou také častá výše zmíněná setkání o víkendu, při kterých se to jen hemží širší rodinou s jejich více či méně zainteresovanými protějšky či přáteli, mnohdy ve společnosti zcela nezainteresovaných dětí. Pominu-li fakt, že takové oslavy jsou velmi náročné finančně, stojí také spoustu času oslavence včetně celé rodiny den předem a v daný den. Jen vezměte v úvahu tu přípravu, běžně deseti až patnácti porcí všeho jídla, hromadu skleniček, tácků a talířů, pytle brambůrků, tyčinek a křupek, jednohubky a jejich větší varianty, bedny s pivem, kartony vína. Ještě nezapomenout na ty, kteří něco nejedí nebo jedí jinak, dostatek židlí, pak ještě panáky a také vázy na kytky, koš na papíry a bačkory pro tetu. To vše nakoupit ve vzdáleném supermarketu, kde je to levnější, dotáhnout to domů, vybalit, vyřešit problém, kam s tím, když je toho tolik. Salát k řízku udělat den předem, aby se naležel a někdo nebrblal, že je jiný než minule, pití zanést do sklepa. A v den oslavy, často v sobotu, od samého rána spěch a shon, abyste to stihli, protože rodiče ve strachu, aby nezmeškali dvanáctou, vždy přijíždějí o dvacet minut dřív. No nechejte je čekat před domem s igelitkami. A potom už jen samé to "Áhóóój, tak co? Jak se máš?" a "Tak co si dáš?" a spousta dalších otázek vyřčených mnohdy jen tak, aby řeč nestála. "Ten už je velkej, teda. Kolik mu jééé?" A vy nutíte svého synáčka, na kterého shora kouká jakási paní s širokým úsměvem a vykulenýma očima, "No řekni, Matýsku, kolik ti je roků. To už umíš přece. Teta ti něco dá. Tak řekni kolik..." A pak už před vámi stojí fronta gratulantů jako u pokladny a vy přijímáte jedno přání za druhým, nemáte čas si prohlédnout případný dar, jen je odkládáte kamsi na stůl vedle kytek. Někdo sem tam ne a ne pustit vaši ruku a třese s ní jako o závod během gratulace i následných dvou tří otázek na váš zdravotní či jiný stav. A ne a ne skončit. A najednou slyšíte zvuk tříštícího se skla, něco se rozbilo, vaše mysl je jinde, kde jsou děcka, kdo to kde rozšlape a do toho další gratulace. "Prosím tě, počkej, tam něco spadlo, jdu se podívat, jo?" a vzápětí dostáváte zprávu, že už je to vyřešeno, že to byl jen svícen z komody, a s otázkou v hlavě, jak mohl spadnout svícen z komody, nasazujete úsměv a přijímáte další z řady přání. Přibližně do jednadvacáté hodiny se nezastavíte. Jsou to přece vaše narozeniny.
Případně to vše vidíte z druhé strany a nevtaženi do opakujících se přání vnímáte situaci jako potupnou, trapnou a nehodnou vaší přítomnosti. Stojíte ve frontě gratulantů a posunujete se po malých krůčcích k oslavenci, který po krátké gratulaci převezme váš dárek, odloží a už se usmívá na toho za vámi. Proč? Protože vám někdo z blízkých řekl, že "se přeje" potom. Pro dar není nic potupnějšího a pro dárce nic pochmurnějšího, než když jste oba jen jedním v řadě.
Mnohem vhodnější než tvořit řadu je předávat dárek ihned po vašem příchodu. Ať je na to oslavenec připravený, či nikoli, dary společně s vyjádřením díků za pozvání předejte při přivítání. Neshazujte žádnými větami jeho hodnotu, nikdy ho nekomentujte, nevysvětlujte ani nevyzdvihujte jeho případnou výjimečnou kvalitu. Obdarovaný se nemusí z vašich úst dozvědět, že se jedná o výjimečný kus toho či tohoto. Pokud jste jej vybrali výhradně s ohledem na obdarovaného, nemůže se stát, že dárek a jeho poselství nepochopí. Ať tak či onak, smyslem daru je být darován, a právě tím je naplněn. Není třeba komentářů.
Jste-li v roli oslavenců při podobných hromadných či hromádkových oslavách, buďte připraveni u vchodu, abyste mohli hosty přivítat. Jste hostitelé. Odmítněte ty dříve přibyvší, kteří mají tendenci vás pozvat na první přípitek nebo vtáhnout do rozhovoru. Požádejte je o trpělivost, ujistěte je, že se ještě uvidíte a vše nutné prohovoříte, byť je tato vaše úvaha spíše z říše snů. Velmi často se ve větších skupinkách k rozhovoru s mnohými hosty ani nedostanete. To je ono úskalí početných sešlostí. Pokud přebíráte dar, je vaší povinností jej rozbalit, poděkovat a pochválit výběr. Na místě a v době předání. Nikdy nenechejte dárce jen tak stát bez toho, abyste vyjádřili slova díků a doplnili je minimálně o větu, že je to milé. Je to více než nutné. Opak, tedy když dar bez rozbalení odnesete pryč, je pro dárce jeden z nejtrapnějších okamžiků.
Mezi ty další, obdobně trapné, patří uměle vytvořené skupinky osob pro fotografii. Nejčastěji v ten nejméně vhodný okamžik, právě při gratulaci. "Stoupněte si blíž, ještě dárek před sebe, kde máš tu kytku...?" A to s každým gratulujícím extra. Pokud tyto každoročně stejné pózy dělají dospělí dobrovolně, lze to, s velkými výhradami ke kvalitě a vypovídající hodnotě fotografie, akceptovat. Ale pokud do tohoto nutíte děti, je to pro ně jeden z nejnepříjemnějších zážitků. Udělají to pro vás, ty křehké dušičky dětí donucené k pózování a úsměvu, z lásky k vám.
V případě, že nenacházíte ve vašich představách jinou možnost, jak dopřát vašim dětem oslavu jejich narozenin, chybí vám fantazie a schopnost vcítit se do vlastních dětí, můžete jistě zvolit hromadnou oslavu. Je však dost dobře možné, že jste ale už zapomněli nebo si neuvědomujete, že dětem nezáleží primárně na tom, co dostanou, a navíc ještě od koho. Záleží jim na tom, co prožijí. V případě, že jim budete dlouhodobě předkládat názor, že předměty, tedy dary a jejich množství, jsou zárukou jejich štěstí, nedopadne to dobře. Jednoho dne začnou počítat, kolik dostaly dárků, a zcela vedlejším se stane, co s těmi předměty prožijí. Jsou-li vaše děti v této fázi, je načase podívat se do zrcadla a promluvit si sami se sebou.
Oslavy dětí nejsou a neměly by být důvodem, abyste se mohli v kruhu dospělých oddávat konzumaci alkoholu a jídla, co se do vás vejde. Pokud to tak děláte, učíte to dělat takto děti. Stíráte rozdíly mezi oslavou narozenin dítěte a dospělého, pomáháte vytvářet toleranci vůči nadměrné spotřebě alkoholu a nezřízenosti v jídle. V případě, že zvolíte větší sešlost dospělých a dětí, zorganizujte ji jako aktivní procházku, hru v přírodě s občerstvením formou pikniku nebo objevitelskou hru. Investujete-li stejnou dobu do přípravy takové aktivity, jako "vrazíte" do přípravy sezení v obýváku, bude výsledkem zábava a dlouho nezapomenutelné zážitky. Pochod s loučemi v podvečer zimních narozenin, hledání polodrahokamů na cestě na vrchol blízkého kopce nebo společné koupání v zatopeném lomu.
Jednou z variant, jak spojit praktické s užitečným, je
zorganizovat oslavu dítěte mimo domov. Pro menší děti v méně formální
restauraci nebo v cukrárně s jejich vrstevníky, pro starší děti třeba
v oblíbené italské restauraci, kde je široký výběr jejich oblíbených
jídel, ve společnosti několika málo dospělých. V obou případech
s nimi můžete zcela mimoděk trénovat etiketu u stolu, konverzaci s ostatními
a chování ve společnosti. Tyto kompetence využijí mnohokrát v době
dospívání a dospělosti.